Co prožívám, když tvořím?
Ve chvíli, když mě popadne tvořící nálada, začne moje okolí trpět. Začne doba, kdy vše odsouvám na vedlejší kolej. Kdybych nemusela odejít ráno do práce, tak je to stav, kdy nejím, skoro nespím a prostě jen tvořím.
V hlavě se mi rojí neskutečné množství myšlenek a nápadů a já mám pocit, že to musím prostě všechno na jeden zátah stihnout. Na stole se mi začnou kupit různé techniky a materiály a já jsem ve stavu naprosté blaženosti.
Čím víc se mi kupí na stole materiálu, tím víc se mi v hlavě kupí různých nápadů a myšlenek. Nikdy nevím, jak dlouho tento stav bude trvat.
Asi nejvíce mě to postihlo ve chvíli, kdy jsem psala svou knihu o Tvoření z čajových sáčků. Skoro do 4 hodin do rána jsem seděla buď u čajových sáčků, nebo u textů… a fotila a psala a psala a fotila… materiálu mám nakonec nafoceno a napsáno na knihy tři… Neumím totiž něco nezkusit. Když mě napadne, že by to šlo ještě jinak, tak neumím do světa vypustit jen jeden druh, prostě musím zkusit i druhý, třetí, čtvrtý…
V současné chvíli něco podobného prožívám u tvorby z mandal. Již v loňském roce jsem měla připravené podklady, co vše by šlo vyrobit. Z pracovních důvodů jsem to odložila, pak přišla únava a totální vyčerpání z práce, pak přišel koronavirus a šití roušek… a dál už to znáte.
V tuto chvíli si hraju se svými mandalami a mám radost. Nejen z toho, že se mi daří realizovat své nápady, ale i z toho, že se to líbí. Děkuji všem, kteří mi píšete zpětnou vazbu.
Vážím si každého, kdo mi napíše, nebo ještě lépe – kdo mi pošle fotku. Protože vybarvená moje mandala a pár slov je právě to, proč to dělám.
Pokud vás zajímá moje tvorba, jukněte na Facebook, kde mě najdete ve skupině Život s mandalami. Najdete tam spoustu nápadů a hlavně omalovánky mandal zdarma ke stažení. Stačí vstoupit.
Zajímavá je také doba, kdy potřebuji v době intenzivního tvoření jít taky někdy spát. Ono to totiž nejde jen tak lehce… to si vlezu do postele a v tu chvíli mi těch nápadů naskočí ještě víc. A jsme schopná do rána o nich přemýšlet. Zjistila jsem, že mi nejvíc pomáhá dlouhá sprcha, ideálně na hlavu. Zní to strašně, ale je to tak.
Musím po dlouhém tvoření ze sebe smýt všechno, co se nakupilo, a teprve poté usnu. Je to trochu zdlouhavý proces, ale prostě to tak mám.
Možná se ptáte, jak se takové tempo dá vydržet. No dá, ale jen chvíli. Ono to zase přejde. Vždy se po určité době dostaví stav, kdy to už dál nejde. Už to neřeším. Prostě pak jen vyčkávám, kdy se mi ta tvořivá můza zase vrátí.
A jak to máte s tvořením vy?
Blanka
